Sepekovské poutě
Kolik na nebi hvězdiček jest k spočtení,
kolik vedle nich místeček jest k spatření,
kolik jest v ohni jiskřiček a plaménků,
kolik jest drahých perliček a kaménků,
tolikrát buď pozdravena,
a ode všech zvelebena,
Matičko Sepekovská.
Zdrávas, zdrávas,
zdrávas Maria!
Poutě a poutnictví jsou důležitý kulturní fenomén, který se objevuje nejen v křesťanském náboženství. Základním společným východiskem tohoto fenoménu je myšlenka, že na určitém místě je člověku obzvláště blízká milost Boží a trpící zde může najít přímluvu a pomoc při řešení životních těžkostí. Povinnost putování navíc může být chápána i jako jakási forma oběti, kdy se poutník vzdává relativního pohodlí domova a vydává se na cestu, která zejména v naší minulosti byla plná nástrah, těžkostí a nebezpečenství.
První projev křesťanské touhy spatřit a navštívit místa spojená s životem a utrpením světce, v tomto případě Ježíše Krista, můžeme spatřovat již v legendě o svaté Heleně a její cestě za nalezením svatého Kříže. Nejstarší písemný záznam o pouti pak pochází z Francie a v roce 334 popisuje cestu neznámého poutníka z Bordeaux do Svaté země. Středověcí lidé se ovšem nevydávali jen do starého města Jeruzalémského. Oblíbenými cíli se staly i jiné destinace spojené s uložením ostatků významných světců nebo jiných svatých relikvií – jako třeba Řím, Santiago de Compostela, Cáchy a mnohé další.
Po době útlumu v době reformace (u nás zejména v souvislosti s husitstvím) zaznamenávají poutě a poutnictví zlatý věk v době baroka. Hlavním cílem věřících se oproti středověku stala místa se zázračnými sochami či obrazy Panny Marie. Kormě rozsáhlých mariánských poutních komplexů vznikaly jako houby po dešti i menší kaple a kapličky, které nejen připomínaly místa zázraků, ale přinášely lidem naději a útěchu v krizových životních situacích či těžkých dobách. Poutní místa se těšila dlouholeté oblibě nejen jednotlivců či významných rodů, ale mířila sem celá procesí z měst i vsí ze širokého okolí. Jedním takovým místem se stal i poutní areál s kostelem Jména Panny Marie v Sepekově, jehož hlavní oltář zdobí zázračný milostný obraz Panny Marie ze 70. let 15. století.
Sepekovský kostel se brzy po své dostavbě v roce 1733 (ambity byly dostavěny o více než třicet let později v roce 1767) stal významným jihočeským cílem poutníků. Často byl navštěvován jako součást poutě na Svatou Horu u Příbrami, do rakouského Maria Zell nebo bavorského Pasova. Jen mezi léty 1733 – 1743 zde bylo zpovídáno a následně přijalo svaté přijímání 105 541 příchozích. Na počátku všeho stálo zázračné uzdravení slepého hošíka až z Uher. O výše zmíněném a dalších více než 50 zázracích pojednává velice významný pramen – Zrcadlo mariánské, aneb skromné vysvětlení začátků, starožitnosti, milosti a dobrodiní, od věků a časů zvelebené nejdobrotivější milosti nebeských rozdavatelkyně vysoce důstojné Matky Panny Marie, jenž s mnohým užitkem nábožně se ctí na pahrbku Sepekovským v Čechách v kostele svatého kanovnického a vejhradního řádu premonstrátského kanovníkův strahovských, které v minulosti několikrát vyšlo česky i německy tiskem.
V době josefinských reforem byla většina poutí zakázána nebo značně omezena, což se dotklo i samotného poutního areálu v Sepekově. Poutě sice přetrvaly, ale navštěvovali je spíše lidé a procesí z nejbližšího okolí. Nejvíce poutníků zaznamenává místo v době velkých jubileí nebo v souvislosti s významnými událostmi. V době oslav 200 let od vysvěcení kostela nedělní pouť 8. září 1933 navštívilo na 60 tisíc osob. Dozvuky této velké slávy se ještě projevily v několika dalších letech – ještě roku 1936 se zde sešlo 15 tisíc poutníků. V roce 1938 byla dokončena rekonstrukce interiérů kostela, dovezen zpět byl opět i milostný obraz Panny Marie Sepekovské. I přes chmurnou dobu ovlivněnou mezinárodní politickou situací v předvečer Mnichova byla účast velmi vysoká.
Ani v době po komunistickém totalitním převratu věřící na poutní místo nezanevřeli. Pro ilustraci v roce 1956 zde bylo 5000 poutníků a v září 1969 přes 1000 poutníků. Průvodním jevem tohoto původně ryze duchovního fenoménu se v této době více než kdy před tím staly světské slavnosti s kolotoči, trhy a pouťovými zábavami, které jsou výraznou složkou sepekovských poutí i v současné době.
I přes všechny výše zmíněné překážky se věřící dodnes každoročně počátkem září scházejí v poutním kostele v Sepekově, aby vzdali hold Panně Marii Sepekovské. Ve farní kronice Sepekova je zachováno velké množství informací o jednotlivých ročnících poutí a také mnoho podpisů významných osobností, které se poutí zúčastnily – v roce 2000 například kardinál Miloslav Vlk, rodák z nedaleké Líšnice, který byl v sepekovském kostelíku Jména Panny Marie pokřtěn.
