Premonstrátský řád

„Dobrý Bůh se dovede ukázat štědrý a velkomyslný k těm, kdo mu slouží.“

sv. Norbert – řeč na rozloučenou bratřím v Prémontré

„Bratři, především milujte Boha a po něm bližního, protože tato dvě přikázání jsou nám dána přede všemi jinými.“

sv. Augustin – autor řehole, kterou přijali premonstráti

Svatý Norbert

Narodil se šlechtickým rodičům kolem roku 1080 v Xanten v severním Porýní.
Velmi mladý se stává členem katedrální kapituly v Xanten, je vysvěcen na podjáhna. Císař Jindřich V. jej povolává k osobní službě na císařský dvůr. Vede světácký život.
V roce 1115 padá Norbert z koně v bouřce a je téměř zabit bleskem. Vykládá si tuto příhodu jako výzvu k pokání. Žije kajícně, chodí bosý.
Na jáhna a na kněze je vysvěcen tentýž den, putuje po venkově, hlásá evangelium o Božím království, kritizuje světský život duchovenstva.
Od papeže Kalixta II. dostává souhlas pro svá kázání pro celý svět, což je první dochovaný dokument tohoto druhu. V Prémontré v severní Francii zakládá společenství a pokládá základy svého řeholního řádu. Řeholi sv. Augustina volí jako spirituální zákoník pro nové společenství. První sliby v Prémontré skládá mladá komunita na Boží hod vánoční roku 1121.
Pokračuje v kázání a přitahuje mnoho mužů a žen k životnímu stylu svého nového řádu. Vznikají stovky klášterů po celé Evropě. Nový řád potvrzuje papež Honorius II. roku 1126.
V roce 1126 se stává arcibiskupem v Magdeburgu. Usilovně bojuje za svobodu církve proti světským knížatům, je zapáleným zastáncem římského papeže.
Zesláblý svými cestami, namáhavou prací a reformami kléru 6. června 1134 zcela vyčerpán umírá v Magdeburku.
Je zobrazován nejprve s knihou evangelií, patriarším křížem, arcibiskupským palliem a později i s kalichem či nejčastěji monstrancí, připomínající jeho všudypřítomnou lásku k eucharistii. V roce 1627 byly jeho ostatky převezeny do premonstrátského kláštera na Strahově v Praze, čímž se tento stal nejvýznamnějším klášterem a duchovním srdcem premonstrátského řádu.

Shromáždil bratry. Začal je přitahovat. Vytvořil společenství – silou své osobnosti, víry, spirituality. Svým vzorem. Nešlo o líbivou pózu. Nešlo o strohý fanatismus. Byla to první kapitola jeho skutečného duchovního zrání a tříbení. Mladého sekretáře biskupa z Cambrei – Hugona de Fosse, během Norbertovy nemoci, zapálil žárem lásky k Bohu, dokázal jej okamžitě nadchnout. Norbert se stal člověkem, na němž mohl Bůh konečně budovat své dílo. Jeho život uchvátil Kristus. Stal se svatým, přítelem ženicha. Je nazýván otcem a zakladatelem. Soudobí autoři srovnávají jeho evangelizační úspěch se samotnými apoštoly Kristovými.

Premonstrátská spiritualita

Eucharistická úcta
Mariánská úcta
Slavení liturgie
Kající život podle evangelních rad
Pastoračně-apoštolská služba
Láska ke Kristově církvi

Premonstráti v Českých zemích

V 11. a 12. století procházela církev obdobím gregoriánské reformy kléru. Jedním z těch, kdo uslyšeli Boží volání a přijali pozvání k práci na tomto úkolu od samotného papeže, byl i svatý Norbert.

Utváření jeho řádu trvalo zejména v letech 1120–1124, poté okamžitě následovalo období mimořádného vzrůstu. Norbertovi bylo dopřáno nejen zasévat, ale i sklízet plody své práce. V roce své smrti (1134) se mohl těšit téměř ze stovky klášterů, o třicet let později, v roce smrti prvního generálního opata blahoslaveného Hugona (1164) jich bylo již 261, prakticky po celé Evropě i v Palestině.

Do českých zemí přišli premonstráti zásluhou jednoho z největších vzdělanců té doby, odvážného olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, nejprve na Strahov roku 1143. Další kláštery mužské i ženské rychle následovaly. Rozkvět řádu trvá do 14. století, kdy kláštery nejen počtem, ale i kvalitou života a kolonizačním úsilím přispívaly k prohlubování náboženského i kulturního života. Těžké rány zasadilo řádu období husitství a reformace, později etapa osvícenství a francouzské revoluce. Zničen byl i mateřinec v Prémontré. Řád téměř zanikl, když po roce 1835 měl pouze 9 mužských a 6 ženských klášterů. V 80. letech 19. století byla obnovena znovu i jednota řádu díky úsilí strahovského opata a generálního opata řádu Zikmunda Starého. Řád mnohokrát prokázal svou životaschopnost – zdrojem potřebné energie byly vždy návrat ke kořenům a odvaha k vnitřní proměně. V našich zemích byl rozkvět řádu násilně zastaven po roce 1950, kdy byly všechny kláštery zavřeny, řada opatů i bratří byla nespravedlivě odsouzena ve vykonstruovaných monstrprocesech, někteří zaplatili svou víru i životem, rovněž strahovský opat a rodák z nedalekého Vilína Bohuslav Jarolímek ve vězení jako mučedník zemřel. Jednotlivé komunity však úspěšně pokračovaly ve své činnosti i v ilegalitě, v tzv. podzemní církvi, dále přijímaly a formovaly nové členy, takže po roce 1989 mohly začít s obnovou řádového života. Obnovený noviciát se nacházel právě zde, v Milevsku.

Dnes u nás fungují čtyři samostatné mužské kláštery – tzv. kanonie: Strahov (1143), Želiv (1149), Nová Říše (1211, jako mužský 1641) a Teplá (1193). V roce 1998 došlo k obnovení ženské řádové kontemplativní větve v Doksanech (1144), kde sestry až do zrušení kláštera Josefem II. žily a v modlitbách vyprošovaly Boží požehnání pro svět, církev a všechny, kdo se na ně s důvěrou v jejich přímluvu obraceli, zvláště s prosbou o vyprošení potomků v případech, kde už medicína nedokázala pomoci. Na počátku 20. století vznikla na Svatém Kopečku u Olomouce kongregace apoštolských sester vyznačujícím se činným stylem života. Převorství v Holíči a komunity v Milevsku, Jihlavě a na Svatém Kopečku u Olomouce patří ke Strahovské kanonii.

V roce 2024 se ve Strahovském klášteře v Praze konala Generální kapitula řádu, při které se jednou za šest let setkají zástupci premonstrátských komunit mužů i žen z celého světa.