Srdečně Vás zveme na besedu s Jiřím Šestákem (nejen) o jeho nové knize „Kristus jde na sever“ a o počátcích křesťanství na našem území.
V pátek 25. dubna 2025 v 17:00 v sále Latinské školy. Vstupné dobrovolné.
O KNIZE KRISTUS JDE NA SEVER
Období let 396–397 našeho letopočtu, ve kterém se odehrává příběh historického románu Kristus jde na sever, bylo velmi složitým časem pro celou tehdejší Evropu. Římská říše procházela komplikovanými vnitřními otřesy, které signalizovaly, že přichází zásadní společenská, náboženská a politická krize. Více jak tisíc let trvající říše trpěla nejen vnitřními rozpory, ale ocitla se i pod silnými vnějšími ataky, které přinesly jedny z největších bitev v celé její historii a oslabily císařství natolik, že v krizových střetech v první polovině následujícího pátého století již nedokázalo samo sebe ubránit. Výsledkem byl zánik impéria i epochální proměny na celém evropském poloostrově.
Oproti velkým problémům politickým a ekonomickým se v tomto období překvapivě otevřela cesta k neuvěřitelnému rozšíření křesťanské víry, která se postupně stala jediným státem uznaným náboženstvím. Prosazování víry v jednoho Boha a jeho Syna Ježíše Krista byl proces velmi dramatický, plný střetů s tradičním polyteistickým náboženstvím starověkého Říma, ale i neshod uvnitř křesťanské církve. Vznikaly různé hereze, které působily vnitřní rozkoly a schizmata. Z těchto zápasů se zrodila katolická církev se svým ortodoxním vyznáním a učením.
Román Kristus jde na sever vypráví o jednom takovém příběhu christianizace prostoru střední a východní Evropy. Přibližně se jedná o území Čech, Moravy, části Slovenska, Maďarska a Rakouska. V samotném závěru čtvrtého století, v čase našeho vyprávění převzala v markomanském království – Markomanii královský úřad po svém otci Fredegildovi (vládl zřejmě v letech 380–396) jeho dcera Fritigil (zřejmě kolem roku 396). Vládla markomanským kmenům nejspíše do jejich odchodu z našich území kolem roku 406. Víme, že byla pokřtěna ariánským knězem, nejspíše z východní části Římské říše. Pronikání křesťanství za římské hranice, ale i historické události na tomto území a v čase tohoto vyprávění jsou samozřejmě daleko hůře zdokumentovány než v samotném prostoru impéria – už proto, že písemných záznamů z barbarského území tzv. Velké Germanie se dochovalo velmi málo a jsme tak odkázáni na římské a byzantské autory a druhotné, především archeologické nálezy. Z latinských záznamů, konkrétně ze životopisu sv. Ambrože Vitae Ambrosii, sepsaného jeho tajemníkem Paulinem z Milána víme, že si královna Fritigil se svatým Ambrožem, toho času biskupem milánským, dopisovala a požádala ho o vysvětlení katolické věrouky. Z tohoto dokumentu, který je datován do roku 422 a byl sepsán na žádost Augustina z Hippa (později sv. Augustina), se také dozvídáme, že Fritigil se dokonce za svatým Ambrožem vy pravila do hlavního města Římské říše Mediolana. Chtěla totiž na svém území rozšířit křesťanství. Do jaké míry se jí to podařilo, zdali postavila křesťanské kostely, přivedla kněze a založila na svém území biskupství, bohužel, nevíme. Markomanské kmeny pod rostoucím tlakem především Hunů zanedlouho svá území opustily a vydaly se na západ..
Je však s podivem, že tyto informace o prvních kontaktech s křesťanstvím na našich územích zůstávaly během staletí nepovšimnuty, bez výraznější snahy je rozšiřovat, dávat do souvislostí a interpretovat. Již samotný fakt, že královna Fritigil či lidé z jejího okolí byli schopni komunikovat v tak abstraktní rovině, jakou je náboženství, v latinském jazyce s jedním z církevních Otců, je pozoruhodný. Činila-li tak Fritigil z důvodu osobního duchovního rozvoje a poznání či z důvodů politických – neboť zesiloval tlak kočovných hunských nájezdníků, kteří se s největší pravděpodobností stali též zásadním impulzem pro známé Stěhování národů v Evropě –, se patrně nedozvíme. Můžeme se však pokusit románovou formou spojit některá fakta, domněnky a náznaky a vyprávět příběh, který nás v různých rovinách vybídne k přemýšlení o dotecích našeho území s křesťanstvím, a to více jak čtyři sta let před před zdokumentovaným křtem českých knížat v Řezně a následným příchodem Cyrila a Metoděje. Pokud zůstaly na našem území zachovány hmotné důkazy, které by souvisely s tímto příběhem, čekají na své odhalení.
PÁR SLOV O JIŘÍM ŠESTÁKOVI
Narodil se v roce 1956 v Českých Budějovicích, kam se také po studiu na Divadelní fakultě AMU vrátil. Ve zdejším Jihočeském divadle působil bezmála čtyřicet let jako herec, umělecký šéf činohry a v letech 2004–2014 i jako ředitel divadla.
Od roku 1999 učil externě na pedagogické a teologické fakultě Jihočeské univerzity, v letech 2015-2022 působil jako pedagog také na Divadelní fakultě AMU. V roce 2002 založil se studenty Jihočeské univerzity Studentské universitní divadlo – SUD.
V roce 2021 vydal první novelu „Cesta jinam“ z prostředí Šumavy 80. let XX. st.. V roce 2022 napsal román „Divoká honba“, jejíž děj se odehrává na stejných místech o generaci dříve v 50. letech. Kniha obdržela hlavní cenu v literární soutěži Šumava litera za rok 2023. V roce 2024 mu vyšel historický román „Kristus jde na sever“.
Mimo autorskou činnost se věnuje výuce na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích, moderuje v České televizi pořad Historie cs a hraje v Divadle na Vinohradech.
